Simulační oblek
Test paměti a měření krevního tlaku v Brně
Únor 11, 2018

Intelektové poruchy

Alzheimerova demence - vliv na mozek

Jde o choroby, u nichž dochází k významnému snížení paměti, intelektu a jiných poznávacích (kognitivních) funkcí a k druhotnému úpadku všech dalších psychických funkcí.

5% populace ve věku 65 let trpí demencí, každých 5 let se výskyt zdvojnásobí, 50-60% demencí je způsobeno Alzheimerovou chorobou, každý pátý 80letý trpí Alzheimerovou chorobou.

Dementní nemocný

Pojem demence či dementní nemocný obvykle v běžné praxi vztahujeme pouze k pokročilým stadiím choroby. O nemocném s lehčím stadiem mluvíme jako o nemocném s kognitivní poruchou.

Diagnóza kognitivních poruch

Řešení kognitivních poruch v naší seniorské populaci je nutno bohužel označit za velmi neuspokojivé. Většina kognitivních poruch je diagnostikována až ve středním či těžkém stupni, kdy se současně s diagnózou demence či jen s relativně krátkým zpožděním vynoří i problém sociální. V každém případě máme před sebou v okamžiku stanovení diagnózy chorobu nevyléčitelnou, v podstatě neléčitelnou, v nejlepším případě s modifikovatelným průběhem.

Druhy demencí

atroficko – degenerativní – nejasného původu, způsobena různými metabolickými a strukturálními změnami nervové buňky vedoucími ke ztrátě její funkce (Alzheimerova choroba – 65% všech demencí, Lewyho korová demence, při Parkinsonově chorobě, Huntingtonově chorobě)

ischemicko – vaskulární – 15-30% všech demencí (multiinfarktová demence – drobná ischemická ložiska vedou k postupnému výpadku korových funkcí, vaskulární demence – obvykle náhlý vznik po mozkové příhodě)

symptomatické – sekundární demence vzniklé po prodělaných infekcích CNS, Creutzfeld-Jacobova choroba, poúrazové demence, metabolické (recidivující hypoglykémie) a karenční (deficit vitaminu B12 a dalších vitaminů skupiny B, vitaminu D), po intoxikacích, při hydrocefalu, endokrinní příčiny – nejčastěji hypotyreóza.

Sekundární demence jsou v řadě případů vratné, je-li diagnostikována příčina a zavedena léčba – například suplementace hormonů štítné žlázy při hypotyreóze či suplmentace deficitů vitaminů.

Předpokládaná příčina Alzheimerovy choroby je známa od r. 1906

Alzheimerova demence - vliv na mozekPředpokládanou příčinu Alzheimerovy demence, tedy přeměnu beta peptidu na nerozpustný beta-amyloid, jeho ukládání a vytváření plak známe již od roku 1906, důvod této měny však dosud objasněn nebyl, stejně jako tvorba neurofibrilárních klubíček τ(tau) destrukcí neuronálních mikotubulů.

Tyto změny nejprve omezují fungování neuronu a posléze nastartují apoptózu neuronu.

Dalším mechanizmem vzniku demence je nedostatek přenašečů vzruchů – acetylcholinu a v posledních letech byla prokázána aktivace cyklooxygenázy-2 a přítomnost sterilního zánětu.

U demence s časným začátkem jsou detekovány charakteristické změny 21., 14. nebo 1. chromozomu a je zde sledovatelný rodinný výskyt. U demencí s pozdním začátkem je genetické kódování polygenní se zatím neobjasněnými vazbami.

Dále je v etiologii zvažováno zvýšené uvolnění excitačních AMK, aktivace nikotinových modulačních receptorů NMDA, zvýšený vstup Ca do neuronů jako faktor urychlení apoptózy, snížený mozkový metabolismus glukózy, zvýšená tvorba kyslíkových radikálů, nedostatek nervových růstových faktorů

Příznaky: úbytek paměti (chybění slov, nesprávné ukládání věcí, poruchy novopaměti), pokles úsudku, myšlení, orientace v prostoru, ztráta schopnosti logického uvažování, představivosti, soudnosti. Vědomí zůstává zachováno, v pozdějších stadiích se objevují poruchy emotivní složky. K vyslovení diagnózy demence je nutné trvání popsaných poruch alespoň 6 měsíců.

Stadia demence

  1. mírná demence – horší zapamatování nového, ztrácení věcí, přechodná časová i prostorová dezorientace
  2. středně těžká demence – porušení paměti ve všech složkách, neschopnost vykonávat samostatně činnost, zhoršování řečových schopností
  3. těžká demence – nemocní jsou odkázáni na péči okolí, neschopni vykonávat denní rutinu, nepoznávají rodinu, přátele, projevují se těžké poruchy chování, maximum poruch navečer po západu slunce – sun downing, inverze spánku a bdění.

Alzheimerova demence

Je charakteristická plíživým začátkem, který často uniká pozornosti okolí. Stálou pomalou progresí dochází postupně k úpadku osobnosti, ztrátě soudnosti, logického myšlení, prostorové orientace – v této fázi obvykle se obvykle objevují těžké poruchy chování, kdy si obvykle okolí povšimne změny. Teprve v této střední fázi je obvykle demence diagnostikována a je zahajována léčba. Pokud diagnostikována a léčena není, ztrácí nemocný schopnost samostatné existence, ztrácí i kvalitu života, ale současně i vědomí nemoci, choroba končí smrtelně.

Stadia Alzheimerovy demence z hlediska psychologického:

  • amnestická fáze – poruchy paměti – cca 4roky
  • behaviorální fáze- nepředvidatelné a nezodpovědné chování – cca 3 roky
  • kortikální fáze – afázie, apraxie, agnozie a často inkontinence – cca 2 roky
  • decerebrační fáze – imobilita, dvojitá inkontinence, neschopen jakkoli komunikovat s okolím – cca 1rok

Naprosto zásadní je práce s rodinou a ostatními pečovateli – v počátečních fázích choroby resp. ihned po stanovení diagnózy je nutné podrobně poučit blízké o vývoji choroby, aby byli psychicky na nadcházející komplikace připraveni.

Samotnou diagnózu choroby a nové a nové těžkosti snáší pečovatel – obvykle manžel či manželka – velmi těžce a má tendenci pojímat události osobně. Důkladně poučení je tedy nutné jako prevence syndromu vyhoření .

Prevence demence

Postupně jsou odhalovány souvislosti celoživotních návyků a aktivit s pravděpodobností vzniku demence ve vyšším věku. Trvalé zatěžování paměti, pravidelná fyzická aktivita, prevence aterosklerózy, důsledná léčba hypertenze, diabetu, dyslipidémie jsou v současné době považovány za faktory významně zpomalující pokles kognitivních funkcí ve vyšším věku.